MtG Tábor - Prokletí Rishady 2006

V dlouho opuštěné pracovně kdysi slavného mága jsme objevili jeho zápisky. Mezi nesrozumitelnými poznámkami z průběhu složitých experimentů a pokusů byl nalezen i tento zvláštní záznam:

Doslechl jsem se, že se do přístavu nedávno vrátila úplně zničená loď. Ti, kdo z posádky zbyli, vyprávěli v přístavních putykách příběhy o obrovské bouři, neznámém kontinentu a kdovíjaké další báchorky, kterým nikdo nevěřil.

Přeci jen mi to nedalo, vyrazil jsem do přístavu najít někoho z posádky této lodi a zjistit, co je na těch povídačkách pravdy. Po dlouhém odpoledni hledání jsem konečně jednoho z námořníků našel. V jedné ze zapadlých krčem jsem do něj nalil několik korbelů piva, než sebral odvahu mi o jejich plavbě vyprávět. Nakonec jsem se dozvěděl zhruba toto: „Při návratu z jejich obvyklé obchodní cesty se chybou lodivoda minuli původním kursem. V nepříznivém počasí se snažili křižovat proti větru tak, aby se pomalu dostávali správným směrem. Po několika dnech jim začaly docházet zásoby, pitná voda se v sudech kazila a posádka lodi propadala beznaději. Jednoho rána si pozorovatel na stěžni všiml vzdálených obrysů pobřeží. Po směru větru se zdálo, že není dál než den a půl cesty. Všichni se radovali, jak tam doplní zásoby, čerstvou vodu a síly na návrat domů. V noci se však přihnala obrovská bouře, která je hnala celé dva dny rozbouřeným mořem. V bouři ztratili kapitána a několik mužů z posádky a když se konečně počasí uklidnilo, stále viděli vzdálené pobřeží. Tentokrát však na severovýchodě a lodivod poznal v obrysech pevniny cíp našeho poloostrova. Hnáni snad už jen silou vůle dorazili se sotva polovičním mužstvem na téměř se potápějící lodí za příznivého větru do našeho přístavu. Všichni si společně přísahali, že už nikdy nevyjedou na moře.“

Hmm, zajímavý příběh. Čert vem námořníky, ale vrtá mi hlavou onen kontinent. Tu bouři si pamatuji, přišla od jihozápadu a trvala opravdu skoro dva dny. Ale na jihozápadě přece žádná země široko daleko není. Ten námořník byl sice na dně a úplně mimo sebe, ale tohle si přece nemohl vymyslet, nebo ano? To musím zjistit.

Po více než týdnu pátrání v univerzitní knihovně jsem konečně něco odhalil. V zapadlých, zaprášených regálech jsem našel starou mapu. Zvláštní, jen jeden list papíru založený uprostřed naprosto nesouvisející knihy „Pozorování manových ptáčků na severních pláních“. Vážně by mě zajímalo, kdo tohle napsal. Vzal jsem mapu, rychle jsem ji obkreslil a vyrazil za knihovníkem. Když jsem mu mapu ukázal, okamžitě mi ji sebral, dřív než jsem stihl zareagovat. Odmítal mi na cokoliv odpovědět, natož mi mapu vrátit. Když jsem mu však řekl, že mám kopii a pohrozil mu, že ho proměním ve švába a potom budu běhat po místnosti v hodně velkých botách, nakonec povolil a rozpovídal se.

Vyprávěl mi příběh, který se předává jako tajemství mezi znalými po mnoho generací, o kontinentu jménem Rishada. O dlouhých válkách mezi místními vládci, kteří byli ochotní udělat a použít cokoliv, aby získali větší moc. O obrovském množství magických artefaktů, které byly vytvářeny díky neskutečnému množství volné magie, které se na Rishadě vyskytovalo. Všichni vládci sílili a vyvolávali různé stvůry od pavouků a skřetů až po démony a draky. Při střetech byly zapalovány lesy, ničena úroda a celé vesnice srovnávány se zemí.

Když se do našeho přístavu dostalo několik uprchlíků a vyprávěli o hrůzách, které se na Rishadě dějí, vyslali jsme několik mágů, aby zjistili zdejší situaci. Nikdo z nich se nikdy nevrátil. Bývalý arcikancléř označil Rishadu za zapovězené území a zakázal jakékoliv cesty tímto směrem. Knihovna byla uzavřena na dlouhých deset let, během kterých byly přepisovány knihy a překreslovány mapy, aby se o prokletém kontinentu nikdo nedozvěděl.

Zdá se, že knihovník už nic víc neví. Přeci jen je to již více než tři sta let. Už na něj nebudu dál tlačit, už teď vím víc, než bych chtěl.

Už je to skoro měsíc od rozhovoru s knihovníkem. Každou noc se budím z šílených nočních můr o tom prokletém kontinentu. Každá je barvitější a konkrétnější než ta předchozí. Toulám se po nocích městem, abych se vyhnul spánku, ale někdy přeci spát musím. Mám naprosto zakalenou mysl, jediné, na co se dokážu soustředit, je Rishada. Asi mě volá. Musím se tam dostat!

Když hledám loď, kterou bych si najal, aby mě na Rishadu odvezla, zjišťuji zvláštní věc. Podle informací námořníků přístav opouštějí lodě plné potulných mágů, hrdinů, lovců pokladů i obyčejných sedláků a řemeslníků, ale nikdo neví, kam odjíždějí. Tolik lidí a nikdo neví, kam odplouvají? Zdá se, že nejsem sám, kdo slyší volání Rishady.

Nechávám za sebou veškerou rozdělanou práci na svých experimentech a studiích a zítra odplouvám s další lodí.


Je až s podivem, jak tak prostá věc, jako je objev mágova deníku, může rozhýbat mnohé důležité události. Střípky informací o Rishadě samozřejmě nikdy neušly pozornosti četných královských špehů a vyzvědačů. Po objevu deníku ale bylo jasné, že Jeho Veličenstvo Král bude muset k Rishadě zaujmout oficiální postoj. Nikdo nečekal, že Královský výnos o Rishadě přijde tak záhy, pouhých několik dní od objevu deníku:

Královský výnos nového světa Rishada se týkající

Pro větší slávu Jeho Královského Veličenstva na vědomost všem stavům i lidu prostému se dává:

Jeho jménem a ve prospěch Jeho majestátu vyhlašujeme skutečnou, fyzickou a trvalou Jeho vládu nad Rishadou, všemi jejími zeměmi, moři, pobřežími, přístavy a ostrovy. S každým jiným vladařem, který by snad si chtěl neprávem činit nárok na tyto země, bude bezodkladně vstoupeno ve válečný stav a bude muset čelit celé branné moci Jeho Veličenstva Krále, jehož vlastnictvím jest Rishada ode dneška na věčné časy, pokud bude trvat svět, až do dne posledního soudu!

Vydání královského výnosu znamenalo mnoho změn. Již žádné další lodě plně obsazené dobrodruhy nemohly divoce vyplouvat směrem k Rishadě, zato však se v přístavu formovala mohutná flotila Jeho Veličenstva Krále. Flotila, jež měla za úkol dovézt na Rishadu královské vojáky, stavitele, úředníky a dělníky. Na Rishadě měla vzniknout královská kolonie bráněná opevněnými městy. Mnozí se nechávali najímat a chystali se odplout na Rishadu za vidinou snadného zbohatnutí v neznámých zemích. Sny o zlatě a bohatství rychle zaplašily obavu z možných nebezpečí, které v cizích krajích na mořeplavce mohou čekat. Všechny navíc ještě uklidnil námořní kapitán John Skruff, hlavní velitel flotily, svojí řečí:

Neznáme ještě tamější domorodce veskrze, ale známo nám jest, že nadáni jsou krutou a zločinnou povahou. Sami sebe nazývají orkové, jest však očividné, že máme co do činění s goblinům podobnými stvořeními, s nimiž máme již přemnohých zlých a nedobrých zkušeností. Po dobrém s nimi jednati možno není. Povahy jsou sice záludné, ale však slabé vůle a malé odvahy, podrobiti si je vojenskou silou bude věcí nenáročnou a jednoduchou dosti. O úspěchu výpravy Jeho Veličenstva Krále na Rishadu nemůže být proto žádných pochybností!

Když se flotila konečně dává do pohybu, tvoří ji bezmála čtyřicet po čáru ponoru naložených lodí. Na dlouhou a nebezpečnou plavbu ji vyprovází stovky lidí, přítomno je i mnoho vážených měšťanů a královský vyslanec. Přistavem zní do nekonečna provolávané Bon Voyage! a salvy z přístavních děl.

Lidé se pomalu vracejí do svých domovů a netrpělivě očekávají první zprávy od kolonizátorů z Rishady.

001
 
002
 
003
 
004
 
005
 
006
 
007
 
008
 
009
 
010
 
011
 
012
 
013
 
014
 
015
 
016
 
017
 
018
 
019
 
020
 
021
 
022
 
023
 
024
 
025
 
026
 
027
 
028
 
029
 
030
 
031
 
032
 
 
 
 
Powered by Phoca Gallery